Autor: Petr Kučava
U lakovaného kovového dílu je výsledný vzhled pouze jednou částí hodnocení. Pokud na povrchu zůstanou mastnoty, nečistoty nebo jiné vady, může se projevit nejen horší vzhled, ale také nedostatečná přilnavost nátěru. Mokré lakování proto nelze chápat pouze jako samotné nanesení kapalné nátěrové hmoty. Důležitou součástí procesu je příprava podkladu, volba vhodného nátěrového systému a následné schnutí či vytvrzení.
Čistý povrch rozhoduje o přilnavosti
Před samotným lakováním musí být povrch zbaven nečistot, které by mohly narušit spojení mezi podkladem a nátěrem. Zvláštní problém představují mastnoty, které mohou na kovu zůstat i tehdy, když díl na pohled vypadá čistě. Důkladné odmaštění je proto jedním ze základních kroků přípravy povrchu.
U součástí s mechanickými vadami nestačí pouze odstranit nečistoty. Pokud jsou v povrchu díry, rýhy nebo vrypy, lze před lakováním použít tmelení a broušení. Tím se podklad vyrovná a vytvoří se vhodnější základ pro následné vrstvy. Kvalita finálního povrchu tak do značné míry vzniká ještě před nanesením samotného nátěru.
Výběr nátěru se odvíjí od použití dílu
Není jeden univerzální nátěr vhodný pro všechny součásti. Jiným podmínkám může být vystaven díl používaný v interiéru a jiným kovová součást, která přichází do kontaktu s vlhkostí, oleji nebo chemickými látkami. Při volbě nátěrového systému proto záleží na prostředí, mechanickém zatížení i požadovaném vzhledu.
V průmyslové praxi se používají různé typy nátěrových hmot, například:
- syntetické nátěry, používané podle konkrétního systému a požadovaných vlastností,
- polyuretanové nátěry, které mohou nabídnout odolný povrch,
- epoxidové nátěry, vhodné pro systémy s požadavkem na ochranné vlastnosti,
- akrylátové nátěry, které se používají také tam, kde je důležitý výsledný vzhled.
Konkrétní volba by měla vycházet z požadovaných vlastností celého nátěrového systému, nikoli pouze z názvu použitého nátěru. U průmyslových dílů může být důležitá například odolnost proti korozi, olejům nebo některým chemickým látkám.
Více vrstev může řešit různé požadavky
Jednou z výhod mokrého lakování je možnost nanášet více vrstev. Každá z nich může mít v systému jinou úlohu a výsledný povrch lze přizpůsobit požadované úrovni ochrany i vzhledu. Podle použitého systému lze dosáhnout například lesklého, matného nebo polomatného provedení.
Vícevrstvý systém ale neznamená pouze nanést několik vrstev za sebou. Jednotlivé vrstvy musí být vzájemně kompatibilní a mezi jejich aplikací je potřeba dodržet podmínky stanovené pro konkrétní nátěrový systém. Následné schnutí nebo vytvrzení může podle použité nátěrové hmoty probíhat při okolní teplotě, případně za řízeného ohřevu. U některých průmyslových systémů se proto používají sušicí nebo vytvrzovací pece.
Kvalitu ukáže výsledný povrch
U technického lakování nestačí posoudit pouze odstín a to, zda je povrch na pohled rovnoměrný. Důležitá je také přilnavost, souvislost vrstvy a její schopnost odolávat podmínkám, kterým bude výrobek vystaven. Právě proto má smysl kontrolovat nejen finální vzhled, ale také parametry samotného nátěru.
Mokré lakování tak představuje celý technologický postup, jehož výsledek ovlivňuje příprava povrchu, zvolený nátěrový systém, způsob aplikace i následné vytvrzení. Pokud se některý z těchto kroků podcení, nemusí ani kvalitní nátěrová hmota zajistit očekávanou ochranu. U průmyslových součástí je proto vhodné posuzovat lakování jako součást celého výrobního procesu, nikoli jako samostatný závěrečný krok.
