Už nějaký ten čas nepatřím mezi zaryté fanoušky přihlouplých akčních filmů na motiv Pomsta, nezajímají mě ani všechny ty infantilní „komiksáky“, s nimž se v poslední době roztrhl pytel. Baví mě filmy, kde je vše tak nějak nejasné a vy s napětím očekáváte, jak to vše dopadne, zkrátka mají propracovaný příběh a jistou uhrančivou atmosféru. Již po shlédnutí filmu Humr od režiséra a scénáristy Yorgose Lanthimose jsem byl doslova nadšený, proto jsem si nemohl nechat ujít ani další z jeho titulů, tedy Zabití posvátného jelena, i v tomto případě s Colinem Farrellem v jedné z hlavních rolí.
Vedle Farrella se zde opět představila australská diva a další z mých oblíbenkyň, Nicole Kidman. Jako manželé působili ve filmu po celou dobu tak nějak chladně, nicméně jejich, jak se dnes s oblibou říká, minimalistické hraní, navodilo samo o sobě podivuhodně záhadnou atmosféru. Upřené bezduché pohledy Colina Farrella, či jistý chlad Kidmanové, se postupně mění v mnohem dramatičtější projevy a po poněkud fádní, leč podmanivé předehře, je rozehrán nervy drásající part.
A když už jsme u herců, nelze nezmínit Barryho Keoghana, mladého a velice talentovaného „týpka“, který zde představuje jakéhosi démona pomsty, osobu se zvláštními schopnostmi, kolem jehož předurčení se vlastně celý film točí. Budete ho nenávidět, neboť jeho herecký výkon je neuvěřitelně autentický, a tak nějak krásně odporný.
Trest pro Agamemnona
Pro méně znalé antických mýtů, mezi něž jsem se řadil i já, nebude od věci objasnit, že děj filmu je inspirován antickou tragédií o zabití posvátné laně bohyně Artemis řeckým králem Agamemnonem. Trestem za tuto troufalost mělo být obětování jeho dcery Ifigenie.
A kolem toho se také točí celý příběh. Z počátku je dost nejasné, proč se úspěšný chirurg v podání Colina Farrella často stýká s podivínským chlapcem (Barry Keoghan), než se postupně dozvíme příčinu. Špičkový kardiochirurg má totiž škraloup z minulosti, z dob, kdy ještě dost pil a s tím spojený pocit viny. Pubertální hoch ho viní ze smrti otce v důsledku opilosti na sále a díky svým zvláštním schopnostem ho vlastně prokleje. Podobně, jako v již zmiňované antické tragédii, musí chirurg obětovat, tedy zabít, jednoho z členů své rodiny. Buďto svou ženu, dceru, nebo syna. Pokud tak neučiní, všichni postupně ochrnou a nakonec zemřou.
Zpočátku tomu nevěří, ale když se tyto věci začnou opravdu dít, syn a dcera jsou upoutáni na lůžko, přistoupí k zoufalému činu a po ruské ruletě se zbraní zabije vlastního syna, čímž je „kletba“ odvrácena.
Shrnutí
Pokud bych měl hodnotit film Zabití posvátného jelena v duchu filmových databází, dal bych mu bez mrknutí oka 85 procent. Možná trochu rozvláčný a matoucí úvodní polovinu filmu bohatě vynahrazuje vskutku vyhrocené druhá část, bohatě podpořená výbornými hereckými výkony třech hlavních hrdinů, dle mého názoru v čele s mladým Barry Keoghanem, kterého jen tak z mysli nedostanete. Ponurá schizofrenní atmosféra, vynikající kamera a až na pár nejasností dobře postavený příběh, to jsou hlavní důvody, proč si tento Lanthimosův kousek vychutnat namísto kravin se superhrdiny a nesmrtelnými vojáky.
