Za objevem mikrovln, lépe řečeno elektromagnetického záření, stojí jistý James Maxwell. Díky svým výzkumům a propočtům na ně přišel již v roce 1864, ovšem až v roce 1888 byly plně prokázány Heinrichem Hertzem. Z počátku byly zkoumány pro zcela jiné účely, než jak je zná většina lidí dnes, tedy v mikrovlnné troubě, a postupně si našly využití v nejrůznějších odvětvích. Zde jsou příklady:
- Informační přenosy a komunikace
- Vysoušení dřeva a knih
- Sušení zdiva budov
- Hubení škůdců nejen v domácnostech
- Lékařství
- Radiolokace- radar
- Zbrojní průmysl
Objev ohřevu potravin a první mikrovlnka
K poměrně převratnému zjištění z hlediska běžných uživatelů, a sice, že mikrovlny umí zahřívat a rozpouštět potraviny, došlo, jak už tomu často bývá, náhodou. Při výrobě součásti radaru si Percy Spencer přinesl svačinku v podobě čokolády a s nemalým překvapením zjistil, že při práci s elektromagnetickými vlnami se mu rozpustila v kapse. Cesta k mikrovlnné troubě, jak ji dnes známe, však byla ještě poměrně dlouhá, první funkční model byl představen až roku 1947, a to v poněkud nadměrné velikosti, kdy vážila 400 kilogramů a na výšku měřila bezmála dva metry.
Na výrobu mikrovlnných trub se pak zaměřilo více společností, až spatřila světlo světa domácí zmenšená forma, dnes již nedílná součást každé domácnosti.
Škodí mikrovlnná trouba zdraví?
Netrvalo dlouho a o elektromagnetickém záření se začaly vést diskuze, zda není zdraví škodlivé. Již slovo záření může u mnohých evokovat nežádoucí vyzařování, podobně jako je tomu u toho radioaktivního, ovšem mikrovlny se chovají trochu jinak. Už dávno bylo prokázáno, že elektromagnetické záření není ionizující, navíc jsou moderní mikrovlnky vybaveny vysoce sofistikovanými ochrannými prvky, jako je kovové stínění a také samotné průhledové sklo obsahuje kovové části sloužící k odklonu záření.
Uveďme si malé srovnání s mobilními telefony, z nichž také vychází mikrovlnné záření, i když v menších dávkách, na druhou stranu bez významnější ochrany. Pokud není pro naše zdraví nijak citelně škodící mobil u ucha a tváře, pak ještě menší riziko znamená vyzařování z mikrovlnné trouby. Mikrovlnka pak může být spuštěna pouze se zavřenými dvířky, ozáření se skutečně nemusíte obávat, a to ani, když jste opravdu hodně blízko. Jakmile jsou dvířka otevřena, mikrovlny okamžitě přestanou působit a při vyjmutí ohřáté potraviny je již jejich obsah uvnitř nulový. Snad jen v případě, že byste měli poškozená dvířka a mikrovlnky se doslova dotýkali, mohlo by vzniknout určité riziko, ovšem opravdu velmi malé. Mikrovlnná troubapro vás tedy nemusí být strašákem, mnohem reálnějším negativem je úbytek nutriční hodnoty ohřívaných potravin. Tomu se ale nevyhnete ani při jiných tepelných úpravách.
