Je tomu už pár let, co jsme s rodinou trávili letní dovolenou ve Španělsku, konkrétně v přímořském letovisku Blanes. Nachází se na pobřeží Costa Brava, které je krásné, ale co je snad ještě lepší, do Barcelony je to kousek. FC Barcelona je pro mě srdcovou záležitostí a jsem její velký fanda, proto jsem ani na chvíli neváhal, když nám náš kamarádský pronajímatel apartmánu nabídl zajímavý výlet do tohoto města plného Gaudího architektury, života, ale také fotbalu.
Trávit dovolenou ve Španělsku byl náš sen a hlavním cílem zpočátku nebyla návštěva věhlasného fotbalového stánku, přislíbili jsme účast na masivní demonstraci za oddělení Katalánie od centrálního Španělska. Než jsme se této významné události, které se tehdy účastnilo asi milion a půl hrdých Katalánců, zúčastnili, vydali jsme se na návštěvu Nou Campu a já vlastně nevím, který z těchto dvou zážitků ve mně zanechal větší stopu.
Muzeum FC Barcelony
Poté, co zaplatíte překvapivě nízké vstupné a projdete jakousi venkovní promenádou plnou stánků se suvenýry a občerstvením, dostanete se konečně do útrob stadionu, lépe řečeno, do muzea Blaugranas. Zde prohlídka v podstatě začíná a muzeum samo o sobě je úchvatné. Za bezpečnostními skly si můžete prohlédnout historické unikáty, jako například kopačky slavných hráčů, dresy a jiné artefakty, nechybí samozřejmě ani obrovská sbírka nejrůznějších pohárů a ocenění.
Záznamy z největších úspěchů a hymna všude vůkol
Pokračujeme dále útrobami svatostánku a dostáváme se hned do několika speciálních místností, v nichž si můžeme prohlédnout podmanivá videa zachycující ty nejdůležitější události v historii FC Barcelony. Zkrátka se jen pohodlně usadíte a vychutnáváte si filmy, které vám toho řeknou více než bůhvíjaké dokumentární pořady. To vše je samozřejmě provázeno temperamentními komentáři, po dobu prohlídky odevšad zaznívá hymna Cant del Barca, při níž každému fanouškovi srdce plesá.
Návštěva šatny
Po zhlédnutí podmanivých filmových dokumentací jsme se vydali tam, kam jsem se opravdu velmi těšil. Přímo do šatny mužstva Blaugranas. Zde ale musím říct, že si nejsem jistý, jestli se jednalo skutečně o šatnu A týmu, neboť mě velmi překvapila její strohost. Čekal jsem luxus a spatřil jsem sice velmi rozměrnou, leč opravdu skromně zařízenou místnost s lavicemi a skříňkami, pravděpodobně poněkud modifikovanou pro turistické prohlídky.
Hurá do ochozů
Asi nejvíc si budu pomatovat onen okamžik, kdy jsme se konečně dostali do samotných ochozů stadionu a následně až k hřišti. Po nasměrování místními zřízenci, mimochodem turisté nemají přístup všude a musí se řídit směrovkami a pokyny ostrahy, jsme se ocitli přímo v průchodu na hřiště. Tam, kde nastupovali a nastupují ti nejlepší hráči světa ke svým fotbalovým bitvám. Celý zážitek při nástupu na hřiště umocnila hrdě znící Cant del Barca a já byl v sedmém nebi, najednou jsem si připadal jako samotný Lionel Messi, a husí kůže byla znovu na světě.
Konečně jsem stanul až u pažitu a znovu mě čekalo určité překvapení. Na trávníku tak slavného klubu bylo zarážející, že vypadal jaksi suše a tvrdě, a to i přes to, že všude kolem se o kropení staraly rozstřikovače. Pak jsem si ale uvědomil, že se nacházíme uprostřed parného španělského léta, mimo sezónu. Došlo mi, že jen udržování trávníku musí být dosti nákladnou záležitostí.
Ještě jsem měl tu čest vyzkoušet si, jaké je to sedět na tribuně, jaký výhled mají jak fanoušci, tak televizní komentátoři. Jen škoda, že tribuny nebyly plné řvoucích fotbalových fanatiků a na hřišti pode mnou se neproháněli moji oblíbenci v modro červených dresech. I tak to byl krásný zážitek za pár euro a mě se ze stadionu Camp Nou moc nechtělo. Ale čekala nás ještě obří demonstrace, která se zapsala do dějin Katalánců, hrdého lidu, který jsem si zamiloval nejen pro jejich lásku k fotbalu. Dovolenou ve Španělsku jsme si skutečně užili a návštěva Camp Nou byla pomyslnou třešničkou na dortu.
